Často kladené otázky (FAQ)

Nabízím jen online poradenství prostřednictvím videohovorů (videoaplikací). Klasická fyzická setkání nenabízím ani jako výjimku. O důvodech se dočtete v následující odpovědi.

Dříve jsem nabízel obě formy poradenství. Bohužel online formu jsme při takové kombinaci měli tendenci vnímat (jak klienti, tak já) jako náhražku fyzického setkání (nemohu přijet, jsem nemocný, je to pro mě daleko…). A cokoli vnímáme pouze jako náhražku, nemůže se stát kvalitní alternativou a rozvíjet se (“probereme to důkladněji příště, až se setkáme fyzicky”).

Klienti na online komunikaci také nebyli zvyklí a její nastavení jim přinášelo hodně problémů. Z toho důvodu jsem jednu dobu nabídku online poradenství zcela zrušil. To se naprosto změnilo s pandemií covidu.

S masivním rozšířením online komunikace/práce na dálku během pandemie covidu se tento způsob komunikace stal pro mnohé lidi zcela běžným. Mnoho psychologů se nyní (častěji na západ od našich hranic než u nás) snaží zkoumat tyto nové formy komunikace a co nejlépe je nastavit právě pro poskytování psychologických služeb. K těmto kolegům se nyní přidávám. Chci se nyní zaměřovat na rozvoj potenciálu a metodologie online poradenství i online workshopů.

Online poradenství je plnohodnotná alternativa fyzických setkání. (Více informací o online poradenstí, jeho výhodách a omezeních najdete zde). Individuální konzultace formou fyzických setkání tedy nyní nenabízím v žádné podobě, ani jako výjimky.

To samozřejmě neznamená, že pokud online konzultaci silně nepreferujete, máte si ji vybrat pouze proto, že chcete oslovit mě. V tom případě určitě doporučuji vybrat si pro konzultace nebo psychoterapii některého z kolegů, který vámi preferované klasické setkání nabízí.

Záleží na míře, s jakou je pro vás důležitá spíše preference formy poradenství, nebo konkrétní osoba psychologa.

Online forma poradenství je vhodná pouze pro ty, kdo ji preferují a kdo v ní vidí hodnotu. Není vhodná např. pro ty, kdo mají k technice odpor nebo cítí, že potřebují fyzické setkání a podporu terapeuta tváří v tvář. To jsou samozřejmě v mnoha případech opodstatněná očekávání a potřeby. Pro některé klienty může být reálný kontakt s terapeutem důležitý a nápomocný. V tom případě určitě vyhledejte tuto možnost.

Protože poskytuji pouze online poradenství, budete si muset najít jiného psychologa. Pro hledání vhodného odborníka můžete využít tento můj článek Jak si vybrat psychologa/terapeuta, případně se na mě obraťte – budu-li umět pro váš problém/ve vašem městě někoho doporučit, dám vám vědět.

Pokud necítíte silnou potřebu podpory prostřednictvím reálného kontaktu, ale spíše váháte, zda se dokážete v online formě dobře cítit nebo zda pro vás může být komfortní, nejsnadnější je vyzkoušet si jedno online setkání a rozhodnout se pro případné pokračování nebo další sezení můžete po něm. (Projděte si prosím také následující odpověď.)

Toto rozhodování má několik úrovní.

Za prvé zde jsou (úzké) oblasti problémů (či osobnostního nastavení), pro které se – alespoň se tak jeví na základě současného stavu výzkumu – tyto nové formy poradenství příliš nehodí nebo pro ně může být online terapie dokonce nevhodná. Zdá, že pro tyto klienty je vhodnější fyzické setkání.

Nicméně s těmito typy klientů a problémů obvykle nepracuji (ani dříve formou fyzických setkání), protože jejich problematika spadá spíše do náplně klinických psychologů nebo dlouhodobé psychoterapie apod. Více informací najdete zde.

Pro většinu témat psychologických konzultací nebo pro běžnou psychoterapii (mimo výše uvedené kontraindikace) je online poradenství co do účinnosti srovnatelnou a vhodnou alternativou.

Druhou úrovní – stejně důležitou – jsou vaše osobní preference. Někteří klienti cítí, že potřebují podporu vyjádřenou fyzickou blízkostí terapeuta. Jsou klienti, kteří si nerozumí s technikou nebo nejsou běžnými uživateli počítače. A naopak, jsou klienti, pro které je online komunikace tak přirozená jako běžné setkání nebo kteří ji preferují z jiných důvodů (časových, vzdálenosti a dalších). Více informací o výhodách online poradenství najdete zde. (Můžete se také podívat na tento záznam rozhovoru/diskuze o výhodách a nevýhodách online poradenství)

Protože poskytuji pouze online poradenství, budete si muset v případě zájmu o klasické fyzické setkávání  najít jiného psychologa. Pro hledání vhodného odborníka můžete využít tento můj článek Jak si vybrat psychologa/terapeuta, případně se na mě obraťte – budu-li umět pro váš problém/ve vašem městě někoho doporučit, dám vám vědět.

Pokud si nejste jisti, zda je pro vás online forma nejvhodnějším způsobem setkání, ale je pro vás obecně přijatelná, je často nejlepší variantou prostě vyzkoušet jedno online sezení a rozhodnout se dále až po této zkušenosti.

Ano, je zcela srovnatelné. Současné výzkumy a meta-studie (analyzující větší množství výzkumů na stejné téma) ukazují, že online poradenství má srovnatelnou efektivitu. Tato efektivita se měří na několika škálách (tzv. terapeutická aliance, spokojenost klienta, efektivita metody v odstranění problému klienta) a na žádné se od tradiční formy poradenství výrazně neliší. Více informací najdete zde.

Více informací najdete na těchto stránkách.

Zabývám se psychologickými tématy, které se týkají vašich psychických a emočních problémů, osobní nebo životní změny, rozhodování a rozvoje, osobní nebo jiné krize, nadání, spirituality, seberealizace, hledání povolání, práce, produktivity a kariéry. Více informací najdete v jednotlivých sekcích poradenství.

Nezabývám se partnerskou a rodinnou terapií, terapií dětí a terapií závažných psychických poruch v akutním stádiu (schizofrenie, psychózy, poruchy osobnosti). Více informací pro oblast psychoterapie najdete zde. (Pokud máte zájem o další oblasti, podívejte se prosím do jednotlivých sekcí poradenství, čím se zde zabývám, a čím nikoli)

Mé zaměření je především na vaši aktivní změnu nebo aktivní vyrovnání se se změnou. Nedokážu vám doporučit “co dělat, aby druhý člověk dělal něco jiného než dělá” (partner, dítě, kolega…). To samozřejmě neznamená, že se nebavíme např. o rodinných tématech – nepracuji však s celou rodinou nebo páry – mým klientem jste vždy pouze vy.

Chcete-li docházet se svým partnerem na partnerskou terapii a nevíte, ke komu, můžete mě samozřejmě kontaktovat, rád vám doporučím vhodného poradce, budu-li mít tip.

Pokud si nejste jisti, zda se zabývám vaším problémem, napište mi.

Určitě má cenu s vaším problémem zkoušet jakkoli pohnout. Psychologie není jako medicína nebo servis automobilu – je zde minimum “objektivních postupů” a daleko více záleží na subjektivních faktorech – na způsobu, jak terapeut terapii provádí, jak si s ním sednete i jaké má psycholog obecné porozumění danému typu problému či jaké má vzdělání. Proto vám radím zkoušet hledat vhodného poradce (respektive i jakékoli další metody změny, nejen lidi-odborníky) do té doby, dokud nenajdete někoho nebo něco, kde poznáte, že vám to skutečně pomáhá.

Samozřejmě, je to zcela na vás. Pokud navštěvujete více odborníků s tématy, která se vzájemně překrývají, možná se budete občas muset vyrovnat s odlišnými přístupy nebo někdy i rozpornými vysvětleními/radami, které vás budou chtít vést ke stejnému cíli jinými cestami. Je pak na vašem zvážení, jak je do svých řešení začlenit.
Jindy může být takový dvojí pohled výrazně k vašemu prospěchu. Někdy klienti řeší s každým odborníkem zcela jinou oblast či si odnášejí jiný úhel pohledu, což jim také svědčí. Záleží jenom na vás.

Bohužel to možné většinou není (výjimky najdete níže).

Dodržuji psychologickou zásadu, že z jedné úzké “sociální jednotky” (rodiny, partnerského páru, pracoviště) mohu individuálně pracovat vždy pouze s jedním klientem. Je to především z důvodu diskrétnosti – představte si, že byste např. měl/a podezření, že váš člen rodiny, který ke mně také dochází, najednou ví něco, co jste řekl/a jenom mě. I kdyby se to dozvěděl někde jinde, byla by důvěra mezi námi narušena: Přestal/a byste mi věřit (že zachovávám pravidlo mlčenlivosti), dokonce byste mohl/a začít přemýšlet, jestli ohledně vás v terapii s druhým členem rodiny nemluvíme a nevymýšlíme proti vám plány – potom byste samozřejmě ke mně nechodil/a rád/a a efektivita spolupráce by byla narušena, protože byste měl/a podezření, že jsem proti vám s “tím druhým” domluvený.

Podobně pokud by dva klienti (ze stejné rodiny) hovořili během svých sezení o stejné situaci, ani já bych si nemohl být později jistý, kdo z nich mi vlastně co řekl – a mohu tak nechtěně vyzradit něco, co mi vlastně sdělil ten druhý.

Podobných situací může nastat celá řada, a proto je tato psychologická zásada důležitá (pokud samozřejmě nepracuje psycholog s celou skupinou/rodinou/párem najednou v párové nebo skupinové terapii – což není typ poradenství, které nabízím).

Existují pouze tři možnosti, jak se mnou mohou tito další klienti ze stejné rodiny (firmy, kanceláře) pracovat:

• Pokud jeden člen konzultace/psychoterapii ukončí a mezi tímto ukončením a počátkem konzultací jiného klienta (ze stejné rodiny, pracoviště apod.) proběhne dostatečná časová prodleva a zároveň původní (první) klient s touto spoluprací souhlasí. V tomto případě se obvykle rozhodnu na základě typu spolupráce s prvním klientem – rozhodující byla témata, která jsme probírali.
• Pokud se u prvního či druhého, nového klienta (člena vaší rodiny nebo přítele/kyně) jedná o krátkodobé (obvykle jednorázové) poradenství ryze technického zaměření – například volba povolání, produktivita apod. Zde se předem domluvíme, že jakýmikoli problémy, které by se mohly týkat vašeho vzájemného vztahu – a tedy ani jakýmikoli hlubšími psychologickými problémy/psychoterapií – se zabývat nebudeme. Takové technické poradenství může proběhnout vždy pouze se souhlasem toho člena rodiny, který ke mně již dochází nebo který u mně byl jako první. Pokud spolu s tímto prvním klientem pracujeme dlouhodoběji / intenzivně, i já si dovolím posoudit vhodnost takové situace a případně ji nedoporučit.
• Rovněž je možná účast více členů rodiny na workshopech, ty samozřejmě mají tématicky zaměřený charakter a nepracujeme zde obvykle psychoterapeuticky. Přesto však doporučuji zvážit, zda účast partnerů nerozdělit do různých termínů workshopu a v případě zájmu rodičů i dětí o stejný workshop nebo v případě psychoterapeutických workshopů (nikoli vzdělávacích) tuto oddělenou účast doporučuji silně.

Bohužel ne. Schopnost a motivace klienta objednat se osobně a nalézt/vybrat si mě jako svého poradce/terapeuta se mi osvědčily jako nejlepší ukazatel, že dokážeme vzájemně pracovat. Vede mně k tomu několik důvodů:

1. Nejsem klinický psycholog a nenabízím službu v rámci zdravotní péče. Nezabývám se primárně léčbou duševních poruch (s výjimkou lehkých a středních úzkostí a depresí a souvisejících problémů z tzv. neurotického okruhu), ale konzultuji s klienty v oblasti jejich rozvoje. Pokud je váš rodinný příslušník natolik ovlivněn psychickou poruchou (depresí, úzkostí, psychózou, sebevražednými myšlenkami, závislostí, vyčerpáním nebo jiným problémem), že se nedokáže sám objednat nebo si nalézt terapeuta, který je pro něj vhodný – což se v případě závažných problémů samozřejmě může stát – potom pro něj z výše uvedených důvodů nejsem vhodný odborník. Obraťte se prosím na psychiatra, klinického psychologa nebo i praktického lékaře, který by vás měl dále nasměrovat.
   
   Podobně se nezabývám poradenstvím dětem a dospívajícím, které na tyto služby někdy objednávají rodiče. V těchto případech se prosím také obraťte na příslušného specialistu.
2. Pokud váš rodinný příslušník jen “nemá čas” nebo se “trochu bojí objednat,” ale “se vším souhlasí”, pak je to pro mě signál, že návštěva (konzultace) u mně je spíše vaší potřebou než zájmem tohoto vašeho rodinného příslušníka, jakkoli možná tvrdí opak; nebo že se nebude jednat o dostatečně motivovaného a samostatného klienta, kterému bych dokázal pomoci (takový typ klientů potřebuje jiný typ spolupráce, kterou ale nenabízím).
   
   Nechte prosím tomuto člověku prostor na to, aby motivaci konzultovat svůj problém našel sám, pokud to vůbec bude považovat za důležité. Často je totiž “problém” druhého člověka spíše naším problémem – my jsme ti, kdo jej řeší nebo komu vadí. Přehnanou starostí a tlakem na druhého mu nepomůžeme, naopak škodíme mu stejně, jako když za dítě, které něco neumí, vždy činnost sami dokončíme. Je sice hotovo, ale dítěti jste neumožnili dospět do stádia, kdy se něco samo naučilo.
   
   Dejte druhým dospělým prostor pro jejich vlastní volbu a cestu, jakkoli chápu, jak bolestné to někdy může být, pokud se nerozhodnou podle vašich představ.
   
   (To samozřejmě neplatí, pokud se jedná o závažný zdravotní duševní stav vašeho blízkého, kdy naopak vaše starost a vyhledání pomoci je na místě – viz bod 1)
3. Třetí skupinu rodičů a rodinných příslušníků, kteří mě oslovují s objednávkou svých blízkých, jsou ti, kteří chtějí druhým pomoci, i když o to tito blízcí nestojí vůbec. Domnívají se, že mohou se mnou dopředu domluvit nějaký plán (popsat mi problém, vysvětlit, jak je ho třeba řešit), potom se mnou spojit své dítě/blízkého člověka, s tím, že “už je objednaný” a já jej změním podle jejich požadavků. Případně si myslí, že se s ním spojím snad nějakou lstí a když už budeme spolu mluvit, je vyhráno, protože já ho změním.
   
   Chápu, jak silné může mít rodina trápení s chováním svých blízkých. Ale bohužel takto pracovat nedokážu ani nechci. Navíc je to obvykle vysoce neúčinné. S osobou bez zásadní, velké motivace na sobě pracovat nedospějeme k žádnému výsledku, protože terapie a konzultace, jak je nabízím, jsou postaveny na této motivaci.
   
   Konzultuji s pohledem, situací a životním příběhem klienta, nikoli s představami jeho okolí. Představy (tlak, nesouhlas) jeho okolí dokonce mohou být dost často právě tématem, které spolu řešíme.
4. Pokud chcete dát konzultaci nebo workshop blízkému jako “dárek”, nejsem schopen takovou formu spolupráce nabídnout. Psychologická konzultace není službou jako masáž nebo zájezd. Vyžaduje zásadní  motivaci klienta a především ochotu tímto procesem projít – což nezačíná setkáním se mnou, ale mnohé hodiny (nebo desítky hodin) přemýšlení nad svým problémem, koho a zda kontaktovat, nalezení a výběr mé osoby jako psychologa, oslovení a první kontakt se mnou, přemýšlení nad tím jak svůj problém prezentovat před prvním setkáním atd.
   
   Toto není příprava, toto už je součást poradenského procesu (i když jste mě ještě ve skutečnosti nepotkali). Tyto fáze mají velký význam a jsou zárukou pozdějšího úspěchu v tom, co chceme řešit. Tím, že je ze svého blízkého sejmete (rozhodování, hledání poradce, přípravu, promýšlení, zda vůbec odbornou pomoc vyhledat), mu v oblasti rozvojové psychologické práce nepomůžete, ale naopak.

---

Jste-li ve všech výše uvedených případech osobou blízkou mému klientovi (byť třeba budoucímu), pak váš pohled dokonce ani nechci znát a nechci s vámi komunikovat, protože jsem zavázán diskrétností vůči svému (i budoucímu) klientovi a ani jeho rodinným příslušníkům nesmím/nebudu sdělovat, zda se jedná (bude jednat) o mého klienta či zda spolu na daném problému pracujeme/budeme pracovat.

Pokud si ve výše uvedených případech uvědomíte, že jste to naopak vy, kteří by v této záležitosti potřebovali konzultaci nebo poradit se, samozřejmě se můžete objednat. Obsahem našich konzultací však nikdy nemůže být především třetí osoba a hovory o tom, “jak ji změnit”, ale vy. Pokud tedy chcete pracovat především na sobě (na svém pohledu, toleranci, akceptaci, vyrovnáním se, postoji apod.), rád s vámi budu konzultovat.

Bližší informace naleznete zde.

Bližší informace naleznete zde.

Důvod nižší ceny při předplacení většího počtu (typicky pěti) konzultací je dvojí:

1. V psychologické praxi se osvědčilo vytvářet (a plánovat) terapii nebo psychologickou změnu po větších časových úsecích než je jedno setkání (pokud se nejedná o jednorázovou konzultaci, která má samozřejmě také své místo a kterou nabízím). Mnoho psychologů například uzavírá s klienty kontrakt (dohodu), podle které budete chodit každý týden na sezení po dobu 2-3 měsíců – a teprve potom se podíváte, zda má společná práce smysl a zda v ní budete pokračovat.
   
   O pokračování se tedy nerozmýšlíte po každé hodině. Je to podobné jako když si předplatíte půl roku cvičení ve fitcentru – kdybyste se o dalším vstupu závazně rozhodovali na konci každé předchozí hodiny nebo daný den ráno, dost pravděpodobně byste jednou objednání na další cvičení vzdali (protože jednou budete unavení, nebudete mít náladu, cvičení se nepovede…) a pak už byste nikdy nepřišli…
   
   Tento přístup kolegů chápu a má své důvody, ale také nevýhody. Někdy se skutečně může stát, že je “vyřešeno” dříve, že si chcete dát delší pauzu na zapracování probraných metod, že nemáte (odůvodněně) čas nebo náladu. Navíc jsme různí a naše tempo a osobnost je různá – např. pro někoho je užitečné scházet se jednou týdně, u jiného klienta zcela dostačuje setkání jednou za měsíc apod.
   
   Snažím se tak vyjít vstříc různým typům klientů a situací (a cílů, na kterých pracujeme), ale přesto klienty – pokud chtějí – nepřipravit o důležitý aspekt závazku a většího časového celku, během kterého můžeme posun hodnotit. Jako rozumný kompromis proto vidím předplacení balíčku 5 hodin, které můžete využít dle intenzity setkávání za 2-3 měsíce nebo taky za rok či dva… A po těchto pěti setkáních obvykle jasněji vidíte, zda ještě existují témata k řešení, zda máte chuť pokračovat nebo zda už váš problém odezněl – a poté se rozhodnout setkávání ukončit nebo si předplatit další balíček.
   
   Tento princip se samozřejmě ztrácí, pokud by klienti vnímali předplatné pouze jako finanční obnos, který mají u mně uschovaný a ze kterého mohou hradit jakékoli služby. Jiné služby z něj tedy hradit nelze. Předplatné je tedy také váš vlastní závazek k sobě, absolvovat určitý počet konzultací (i když samozřejmě můžete konzultace kdykoli ukončit a zbytek předplatného vám vrátím).
2. Důvod nižší ceny u předplatného je ten, že s klienty, se kterými se vídáme opakovaně, se psychologům obecně snáze pracuje. Nároky na pozornost a energii jsou nižší. Nemusíme tolik střežit neopominutí všech důležitých aspektů komunikace a informací – protože už jsme si je obvykle řekli. Už se známe. Setkání je snazší – nejen pro vás, ale i pro nás.
   
   Proto pokud by psycholog pracoval pouze prostřednictvím jednorázových konzultací, byla by jeho práce náročnější (a zvládl by se stejnou kvalitou setkat se s méně klienty). Proto by za jednorázová setkání přirozeně účtoval vyšší cenu.
   
   Také tento princip se vytratí, pokud by klienti chtěli z předplacené částky hradit i jiné služby.

---

Předplatné je z mé strany samozřejmě pouze nabídka, nikoli nutnost. Jsou klienti, kteří chtějí hradit každou konzultaci zvlášť a po každé hodině se rozhodnout, zda a kdy se ještě setkáme – pokud tuto variantu preferujete, je to samozřejmě možné a naprosto v pořádku.

Ano, obecně může. Akceptuji to však pouze v případě, že poradenství (nebo workshop) je vaše pociťovaná potřeba ohledně nějaké vaši problematické oblasti, nikoli že vás na něj zaměstnavatel “posílá” nebo vám takové poradenství/koučink obecně “nabízí” jako benefit.

Poradenství/koučink, jak jej chápu a provádím já, bude fungovat pouze v případě, že o daných oblastech/problémech dlouhodobě a silně přemýšlíte (i historicky), jste motivováni je řešit a podobně. Nebude fungovat, pokud chcete pouze “zkusit” koučink, protože by mohlo být zajímavé, co se dozvíte, a protože vám to zaměstnavatel zaplatí nebo dokonce nařídí. V tom případě (jakkoli taková zkušenost může být pro vás užitečná i dobrá) prosím najděte odborníka, který tuto službu poskytuje právě tímto způsobem. Já jím nejsem.

• Informace k platbě na fakturu najdete zde.
• Nedokážu akceptovat různé Relax pasy a další benefitní poukázky.
• Z důvodu diskrétnosti služby (mým klientem z pohledu sdělování informací jste vždy vy, nikoli váš zaměstnavatel) komunikuji o objednávání i platbách pouze přímo s vámi, nikoli s vašim zaměstnavatelem, personalistou a podobně.

Ne, to bohužel není možné. Zdravotní pojišťovny proplácejí terapii klinickým psychologům, případně kvůli nedostatku klinických psychologů proplácejí službu i nasmlouvaným psychologům mimo klinickou psychologii jako podpůrnou terapii v oblasti duševního zdraví. Nejsem ani jedním.

Kliničtí psychologové se zaměřují na oblast duševních poruch a výrazných psychických problémů a na psychické obtíže spojené se somatickými onemocněními.

Já nabízím typicky poradenství v oblasti rozvoje kvality života, osobního rozhodování a rozvoje osobnosti. Z hlediska terapie mentálních poruch poskytuji poradenství pouze v oblasti (lehkých a středních) úzkostných a některých neurotických poruch, nicméně v tomto případě nespolupracuji se zdravotními pojišťovnami a konzultaci si hradí klient sám.

Pokud trpíte závažnými psychickými stavy a chcete najít klinického psychologa nebo psychiatra, obraťte se pro doporučení vhodného odborníka na svou zdravotní pojišťovnu (nebo mi napište, budu-li znát dobrého odborníka ve vašem regionu, určitě vám jej rád doporučím).

Slevy poskytuji pouze studentům. Další slevy bohužel nejsou v mých možnostech z těchto dvou důvodů:

1. Náročnost mého poradenského přístupu na mé kapacity, ale díky tomu (paradoxně) i celková nižší cena za celé poradenství

Pokud chirurg dělá příliš mnoho operací, je unaven, jeho kvalita klesá a riziko chyb roste. Psychologie je podobně náročná. Aby se vyrovnali s touto zátěží, psychologové volí jednu z těchto možností:

1. Vyberou si na energii méně náročný terapeutický přístup (kdy vás třeba po většinu času jen poslouchají a většina aktivity je na vás), a tím omezí množství energie/mentálních kapacit, které každému klientovi věnují,
2. nebo omezí počet klientů.

Obě cesty jsou z hlediska zásad dobré praxe v pořádku a klientům pomáhají. Nemůžeme ovšem od nich očekávat stejnou efektivitu. Poradenství v méně aktivním přístupu prostě trvá podstatně déle. Někdy je právě takový přístup potřeba a je často metodou volby v dlouhodobé psychoterapii. Nadměrná aktivita (úsilí) terapeuta by zde mohla negativně způsobit, že klient by neměl dostatek prostoru a času – rozvíjet aktivitu a iniciativu svoji. Terapeut by přebíral iniciativu za něj. Dlouhodobá terapie má často skutečně tento ráz – terapeut trpělivě čeká, až se klient něco naučí (pochopí, rozhodne, změní). Netlačí. Mlčí. Dává prostor. Poslouchá. Je čas.

Takový typ terapie (jakkoli je pro některé typy klientů důležitý a vhodný) neposkytuji. Zaměřuji se na poradenství a psychologické konzultace, jednorázové, krátko- či střednědobé (typicky do 10 setkání), které mají svůj obsah, naplnění, záměr. Způsob práce (a mé aktivity) je zde jiný: Chci každému klientovi věnovat svou plnou pozornost a maximální kvalitu svých nápadů, dotazů i myšlení, za nejkratší možný čas – bez únavy a vyčerpání. Zbytek (zkoušení, pomalé promýšlení, návrat k tomu, co jsme probírali…) dělá klient mezi našimi setkáními – ve svém čase, tempu a prostoru, který si individuálně volí podle svých potřeb. Ne všem klientům tento typ práce vyhovuje, mnoho jej ale preferuje právě proto, že je efektivní, časově daleko rychlejší a dává většinu zodpovědnosti za změnu právě klientovi. 

Tento typ práce, aktivity a soustředění ale pro mě také nutně znamená, že musím omezit množství individuálních klientů, a tedy mít vyšší hodinové ceny. Nemohu mít denně stejný počet klientů, jako kdybych jim pouze jako divák naslouchal a na závěr shrnul jejich vyprávění do několika vět.

Na druhou stranu díky tomuto zaměření ke mně klient nechodí stejně dlouho jako v případě (časově) méně efektivních terapií. Celková suma peněz, kterou u mě zaplatí, je tak často podstatně nižší než za dlouhodobou terapii (která často trvá mnoho desítek či dokonce stovek hodin) s nižší hodinovou sazbou. Průměrný klient mě navštěvuje v jednotkách, nikoli desítkách hodin, a výjimkou nejsou ani smysluplné jednorázové konzultace. I z tohoto důvodu je podle mého názoru tento typ poradenství (z hlediska výše plateb, tedy nižší celkové sumy za celé poradenství) etičtější a je to další důvod, proč ho preferuji.

Pokud se se mnou klient rozhodne konzultovat dlouhodobě, často se po určité době (typicky maximálně po 2-5 setkáních) domlouváme na poměrně nízké frekvenci setkání – určitě ne jednou týdně, spíše jednou za 2 měsíce a podobně. To umožňuje nejen jiný typ práce (fokus je na to, co klient dělá mezi našimi setkáními, nikoli co se děje na setkání), ale je to pro klienta taky finančně méně náročný způsob, než častější dlouhodobá setkávání, i když je hodinová cena zdánlivě vysoká.

Výše zmíněným vysvětlením nechci snižovat důležitost dlouhodobé, trpělivé, časté psychoterapie. Je to jiná metoda práce, pro jiný typ klientů, s jiným trváním a jinými cíli. Je to také metoda volby u silných duševních onemocnění, závislostí nebo poruch osobnosti.

Dlouhodobá terapie je ale vždy výrazně dražší, byť to tak na první pohled (optikou hodinové sazby) nevypadá.

2. Velikost poptávky klientů – chci mít pro vás volné místo

Dalším důvodem vyšší ceny je, že tím reguluji poptávku klientů na míru, kdy většinou dokážu novým klientům nabídnout termín v dohledné době 1-2 měsíců. Je pro mě těžké odmítat klienty, kteří se chtějí poradit např. s obtížnou situací či poprvé v životě sesbírají odvahu ke změně. Takové klienty nechci odmítat (byť třeba na jednorázovou konzultaci) jen kvůli tomu, že mám všechna místa obsazená dlouhodobými klienty, kteří by díky nižší ceně volili dlouhodobé nebo častější poradenství. Musel jsem hledat způsob, jak obojí vyvážit.

Jednou možností by bylo regulovat počet hodin, který dám k dispozici každému klientu – to nechci z důvodu, že naše potřeby, tempo i hloubka problému je skutečně rozmanitá a nedá se odhadnout dopředu. Druhá možnost by byla každému klientovi věnovat co nejvíce času – až do vyřešení jeho problému. To by (v kombinaci s větší energií, kterou během konzultací vydávám – viz výše) ústilo ve velmi limitovaný počet klientů, s nimiž bych dokázal pracovat. Brzy bych musel vyhlásit “stop stav”, a to nechci. Chci být k dispozici – třeba limitovaně – co nejvíce lidem, nikoli co nejvíce k dispozici jen několika málo klientům. Jakkoli i opak je naprosto v pořádku a mnozí mí kolegové jej volí, a proto mají pro nové klienty stop stav. Má preference je ale tato. A umožňuje mi tak objednat i ty, na které se jinde “nedostane” nebo kteří nemohou čekat půl roku, až se jiným odborníkům uvolní prostor. Jako nejlepší kompromis se mi jeví regulovat “ochotu/motivaci” k počtu konzultací vyšší cenou, a tím být neustále dostupný pro ty, kteří to potřebují.

Velkou část svého času věnuji prospěšným/poradenským aktivitám zdarma i pro ty, kteří si platbu u mě nemohou dovolit: Píšu veřejně přístupné články – dnes jich je k dispozici již mnoho stovek, na mém webu je zdarma k dispozici kniha o nastavení životního stylu/stabilizaci života, vystupuji na veřejných přednáškách, v podcastech a dalších akcích, na mém Facebooku (a dalších sociálních sítích) je k dispozici mnoho rozhovorů, návodů a odkazů na články a videa zdarma, jak zvládat různá psychologická témata apod.

Pro klienty, kteří si nemohou dovolit za psychologa platit, jsou k dispozici kolegové v rámci sociálních nebo zdravotních služeb a neziskových organizací – často zdarma či za sníženou cenu.